Zajímá Vás stanovisko k této problematice?

Kolegové řidiči, jste řidiči nebo skladníci? Jaký je Váš názor na to, že jako řidič z povolání přijedete nakládku/vykládku a musíte si sám naložit? Jaké podle Vás má tato situace řešení, když nemáte školení na elektrický vysokozvižný vozík, které pro práci s těmito stroji musíte speciální školení mít. Když se něco při nakládce, vykládce stane Vaší vinou, co pak? K čemu jsou pak skladníci. Jak mám zjistit kdo je povinen naložit,když neznám smluvní vztah a nemám přesnou instrukci k nakládce a vykládce - kdo?

Situace z dnešního rána v NL. Doslova jsem nas... 6 skladníků a jednoho mistra směny, protože jsem odmítnul naložit 60 palet. Pod pohrůžkou, pokud mne nenaloží oni, tak odjedu bez naložení, mne nakonec naložili. A my, řidiči se ptáme: Jak to vlastně je? Jsme skladníci nebo řidiči?

Pokud Vás toto téma zajímá, piště nám na info@dcnest.cz nebo FB

Stanovisko brzo přineseme
tým DC NEST

 

Účast řidiče při nakládce a jeho odpovědnost za vzniklou škodu

Předpokladem provedení přepravy je realizace nakládky přepravovaného zboží – zásilky. Úprava nakládky je v českém právním řádu poměrně zkoupá, podrobnější úpravu lze nalézt v zahraničních úpravách, popřípadě v některých mezinárodních úmluvách.

Nakládka v sobě zahrnuje naložení, umístění a zajištění zboží.

Obecně se má za to, že nakládku provádí odesílatel, neboť ten je tzv. zbožíznalcem, tedy osobou, která ví, jakým způsobem lze nakládku zásilky provést, tuto umístit na ložné ploše dopravního prostředku a jakým způsobem ji připevnit, tedy zajistit proti běžným účinkům přepravy. V případě, že dopravce vyzvedává zásilku u třetí osoby, nikoli u odesílatele, s nímž sjednal přepravní smlouvu (sjednal-li např. přepravní smlouvu se zasílatelem), plní  povinnost řádné nakládky tato třetí osoba v odpovědnosti odesílatele. Vady nakládky způsobené touto třetí osobou jsou tedy přičitatelné odesílateli coby smluvnímu partnerovi.

Nelze vyloučit, že při nakládce zboží se určitým způsobem zapojí do toho procesu též dopravce, především jeho řidič, přičemž způsob a rozsah jeho zapojení pak vyvolává odpovědnostní důsledky, jimiž se budeme zabývat  níže. Všeobecně však lze říci, že řidič dopravce sám není zplnomocněn převzít odpovědnost dopravce za provedení nakládky a dohody odesílatele s řidičem tedy neznamenají automaticky vznik povinnosti dopravce nakládku provést. Uskuteční-li nicméně řidič dopravce (se svým spolujezdcem či závozníkem) nakládku zásilky bez vědomí odesílatele, je možno vady této nakládky dopravci přičítat.

Naložení zásilky znamená především přemístění zásilky na popř. do dopravního prostředku, umístění pak znamená její uložení na určité místo, popř. rozmístění na ložné ploše vozidla, rozdělení na jednotlivé části, nebo naopak stohování apod., pod zajištěním pak rozumíme zabezpečení zásilky před pohybem, pádem nebo posunem, tedy zejména uvázání, ukotvení či jiný způsob provedení fixování. Nakládku lze považovat za ukončenou, je-li zásilka uložena na vozidle a nezbytným způsobem zabezpečena. Dopravce není povinen přezkoumávat, zda zásilka byla na vozidlo řádně naložena a připevněna, je však povinen přezkoumat, zda je zásilka řádně uložena za
účelem její přepravy po veřejných komunikacích. Dopravce tedy není schopen stanovit, zda např. upevnění zásilky popruhy nepovede k jejímu poškození (příliš velkým tahem popruhů), ale musí prověřit, zda zásilka neohrozí při její přepravě ostatní vozidla či provoz na komunikacích. To neznamená nicméně, že pokud řidič dopravce při provádění nakládky odesílatelem zjistí, že zásilka není řádně umístěna či připevněna, že by o takovém zjištění měl pomlčet a neměl by požadovat nápravu odesílatelem a na tuto skutečnost neupozornit. K přímé účasti (činnosti) při nakládce však nemůže být řidič dopravce nucen.

1. Úprava nakládky v právních předpisech

Jak bylo uvedeno již výše, je v českém právním řádu úprava nakládky, popř. vykládky zásilky (zboží) poměrně sporadická. Lze však tuto úpravu, možná právě s ohledem na určitou absenci všeobecné právní úpravy, nalézt ve smluvních dokumentech či všeobecných (přepravních, zasílatelských) podmínkách profesních organizací.

a) Letecký přepravní řád
Vyhláška Ministerstva dopravy z 14.3.1966, č. 17/1966 Sb. o leteckém přepravním řádu, která byla zrušena novým občanským zákoníkem k 1.1.2014, upravovala nakládání a vykládání zboží v ust. § 29. Dle něj, nebylo-li  jednáno jinak, nakládal zboží do letadla a vykládal jej z letadla dopravce vlastními prostředky. Prováděl-li však nakládku či vykládku odesílatel, popř. příjemce, byl povinen se řídit pokyny dopravce.

b) Silniční přepravní řád
Vyhláška Ministerstva dopravy ze dne 29.6.1964, č. 133/1966 Sb. o silničním přepravním řádu upravovala nakládání a vykládání zásilky v § 51. I tento přepravní řád byl zrušen novým občanským zákoníkem k datu 1.1.2014, nový dosud vydán nebyl.
Silniční přepravní řád předpokládal, že nakládku zásilky provede specializovaná organizace určená podmínkami stanovenými pro provádění určitého přepravního systému. Nebude-li nakládka či
vykládka takto zajištěna, bylo stanoveno, že ji má provést dopravce, má-li k tomu potřebná provozní zařízení a pracovní síly, jinak zajišťoval nakládku odesílatel a vykládku příjemce zásilky.Silniční přepravní řád předpokládal, jako většina obdobných právních úprav, že při přepravě nábytku a jiného zařízení bytů, kanceláří, speciálními stěhovacími vozidly zajišťuje naopak nakládku a vykládku dopravce. To obdobně platí i v úpravě zahraničních právních řádů a zejména silničních přepravních řádů, s ohledem na specifičnost přepravy při stěhování domácího vybavení a zařízení bytů a kanceláří.

Nakládání zásilky dle silničního přepravního řádu ze strany dopravce v sobě mělo zahrnovat úkony spojené s přemístěním zásilky ze vzdálenosti nejvýše 5 metrů od vozidla, její uložení na vozidlo, přičemž odesílatel byl povinen učinit včas všechna opatření nutná k plynulé nakládce a k ochraně zásilky před poškozením. Prováděl-li nakládku odesílatel, byl povinen tuto naložit podle pokynů dopravce. Dopravce byl naopak odpovědný za to, že zásilka bude uložena na vozidle tak, aby neohrozila bezpečnost a plynulost silničního provozu. Při provádění nakládky odesílatelem byl povinen odesílatel dbát, aby nedošlo k poškození vozidla a jiných zařízení dopravce, zejména nebylo povoleno spouštět těžší náklady z větší výše do vozidla. V případě, že došlo ke značnějšímu znečištění ložného prostoru vozidla při nakládce, resp. vykládce nebo samotným přepravovaným nákladem, byl odesílatel povinen zajistit po vyložení zásilky a při opakujících se přepravách při ukončení poslední vykládky na vlastní útraty vyčištění ložného prostoru vozidla. Pokud tak neučinil, byl dopravce oprávněn učinit tak na náklady odesílatele.

c) Všeobecné přepravní podmínky ČESMAD BOHEMIA
Nové Všeobecné přepravní podmínky Sdružení automobilových dopravců ČESMAD BOHEMIA, účinné od 15.5.2014, tedy po nové úpravě obsažené v novém občanském zákoníku, upravují provádění nakládky a vykládky zásilek v § 12.

Dle této úpravy je, nevyplývá-li z přepravní smlouvy něco jiného, povinen provést nakládku zásilky na vozidlo odesílatel. Odesílatel jako zbožíznalec současně odpovídá dle Všeobecných přepravních podmínek ČESMAD BOHEMIA za to, že obal, uložení a naložení zásilky na ložné ploše vozidla jsou takové, aby s ohledem na charakter a vlastnosti zásilky nedošla zásilka při běžných rizicích přepravy k poškození nebo nedošlo naopak k poškození vozidla zásilkou.

Odesílatel je povinen umožnit dopravci, aby byl přítomen při nakládce a aby mohl dopravce provést evidenční kontrolu zásilky, jejího zjevného stavu naložení a upevnění na vozidle, nevylučují-li přítomnost dopravce při nakládce provozně-technické podmínky nakládky. Vykládku zásilky je naopak, nevyplývá-li z přepravní smlouvy něco jiného, povinen provést příjemce za přítomnosti dopravce.

d) Mezinárodní úmluvy
Námořní úmluvy (Haagská, Haagsko-visbyská pravidla, Hamburská pravidla) zvláštní ustanovení popisující nakládku či vykládku a odpovědnost zúčastněných osob neobsahují. Stejně tak tomu je v případě silniční Úmluvy CMR. Také letecké úmluvy, tedy Varšavská úmluva či Montrealská úmluva, jednoznačné přímé ustanovení o provádění nakládky či vykládky nemají, proto by se nakládka a vykládka v případě námořní či letecké přepravy řídily ustanoveními národních právních řádů.

Budapešťská úmluva o smlouvě o přepravě zboží po vnitrozemských vodních cestách (CMNI), která pro Českou republiku vstoupila v platnost v roce 2006, obsahuje v článku 6, odst. 4 povinnost odesílatele zboží naložit, uložit a upevnit podle zvyklostí ve vnitrozemské plavbě, pokud ve smlouvě o přepravě nebylo ujednáno jinak.

Železniční úmluva COTIF, která vstoupila v platnost pro Českou republiku v roce 2006, pak v Přípojku CIM v čl. 13 obsahuje ustanovení o nakládce a vykládce zboží, stanovuje povinnost odesílatele a dopravce dohodnout se, komu přísluší nakládka a vykládka zboží. V případě, že taková dohoda chybí, je povinen provést nakládku a vykládku zboží dopravce, zatímco v případě vozových zásilek je povinen nakládku provést odesílatel a vykládku po dodání příjemce. V případě, že nakládku zboží provádí odesílatel, odpovídá ve smyslu čl 13 § 2 přípojku CIM za všechny následky vadného naložení a je povinen zejména nahradit dopravci škodu, která mu tím vznikla. Dopravce však nese důkazní břemeno o vadném naložení zásilky.

e) Rotterdamská pravidla
Nově schválena tzv. Rotterdamská pravidla (Úmluva OSN z roku 2008 o smlouvách o mezinárodní přepravě nákladů zcela nebo částečně po moři) stanovují v článku 13 odst. 1 povinnost dopravce zboží řádně a pečlivě převzít, naložit a manipulovat s ním. To nicméně, dle odst. 2 téhož článku 13, umožňuje dopravci a odesílateli dohodnout, že nakládku má provést odesílatel, dokumentární odesílatel nebo příjemce. Tato pravidla ovšem dosud nenabyla účinnosti.

2. Účast dopravce (řidiče dopravce) při nakládce a typy odpovědnosti

Pro určení odpovědnosti dopravce účastnícího se nakládky, a to ať již z důvodu své (převzaté) povinnosti k jejímu provedení, či i jinak, je rozhodující, co je důvodem dopravcovy účasti při této
činnosti.
a) Spoluúčast řidiče při nakládce bez vědomí dopravce
Zúčastní-li se řidič dopravce úkonů při nakládce k výzvě personálu odesílatele, aniž dopravce sám má či může mít vědomost o účasti řidiče při nakládce v okamžiku, kdy nakládka probíhá (tedy nemůže ho ani od účasti odradit, tuto mu zakázat či ho jakkoli jinak instruovat), považuje se řidič za pomocnou osobu odesílatele. Odpovědnost za případnou vadu nakládky nenese tedy dopravce, ale odesílatel, přičemž vadná činnost řidiče dopravce dle  pokynů odesílatele je vnitřním – vzájemným vztahem mezi řidičem a odesílatelem, za který dopravce neodpovídá.

b) Spoluúčast řidiče při nakládce se strpěním (vědomím) dopravce
Situace, kdy dopravce je srozuměn s tím, že jeho řidič se zúčastní nakládky zásilky, neznamená ještě, že dopravce převzal odpovědnost za její řádné provedení a její případné negativní důsledky. Dopravce je nicméně odpovědný za to, jaký výběr osoby před udělení svého souhlasu uskutečnil, tedy za případnou (hrubou) nezpůsobilost řidiče k takovým činnostem. V případě, že by po vadné nakládce a škodě na zboží bylo zjištěno, že řidič dopravce neměl např. žádné zkušenosti s nakládkou určitých speciálních zařízení, způsobem upevnění zásilky na vozidle nebo jejím zabezpečením proti pádu či posunu, ale v průběhu nakládky takové zkušenosti
prezentoval, mohla by být dovozena spoluodpovědnost dopravce za vzniklou škodu vadným výběrem osoby, jíž dal svolení k účasti na nakládce.

c) Spoluúčast řidiče při nakládce dle pokynu dopravce
V takovém případě, kdy dopravce udělí řidiči pokyn, aby se nakládky zúčastnil, přičemž řidič nakládku vykoná společně s odesílatelem, je založena společná odpovědnost dopravce a odesílatele za vadné důsledky nakládky. Pokyn dopravce svému řidiči, aby provedl nakládku společně s odesílatelem, lze považovat za převzetí dopravcovy spoluodpovědnosti za výsledek a důsledky nakládky, tedy za určitou formu (nepřímé) dohody dopravce s odesílatelem. Naopak, za situace, kdy by dopravce umožnil svému řidiči, aby se zúčastnil nakládky, ovšem výhradně jako osoba podléhající pokynům a instrukcím odesílatele, dopravcova odpovědnost by dána nebyla.

d) Účast řidiče na základě smluvního ujednání
V případě, že dopravce převezme odpovědnost za provedení nakládky, řidič dopravce účastnící se nakládky jedná jako pověřená osoba dopravce a důsledky nakládky jdou plně k dopravcově tíži. V takovém případě se naopak všechna výše uvedená ustanovení týkající se případné účasti řidiče při nakládce zabezpečované odesílatelem vztahují též na (spolupracující) osoby odesílatele, které se zúčastní nakládky zajišťované na smluvním základě dopravcem.

Převezme-li dopravce odpovědnost za provedení nakládky, začíná doba jeho odpovědnosti za zásilku, tedy za její případné poškození, ztrátu či zničení, již okamžikem, kdy nakládku zahájí, tedy v okamžiku, kdy je mu zásilka dána odesílatelem k dispozici za účelem provedení její nakládky. Dojde-li tedy při mezinárodní přepravě k poškození zásilky již při nakládce, vztahují se na dopravcovu odpovědnost všechna omezující ustanovení vyplývající z jednotlivých mezinárodních úmluv (Úmluva CMR, Montrealská úmluva, Úmluva COTIF atd.).

3. Právní důsledky vadné nakládky

V případě, že dopravce (řidič dopravce) zjistí, že je nakládka odesílatelem prováděna vadně, může dopravce nakládku přerušit a požadovat, aby odesílatel učinil opatření k provedení řádné nakládky, tedy takové, která nepovede k poškození zboží, vozidla či jiných účastníků silničního provozu. Dopravce také může stanovit odesílateli náhradní lhůtu k provedení nakládky, po jejímž marném uplynutí může pak od přepravní smlouvy odstoupit. V případě, že v důsledku vadné nakládky nebude možno v přepravě pokračovat (nebezpečné sesunutí zásilky, prosakování tekutiny, bombážování nákladu apod.), existuje překážka v plnění přepravní smlouvy a dopravce je povinen odesílatele neprodleně informovat a vyžádat si jeho pokyny. Nebudou-li tyto pokyny odesílatelem včas poskytnuty, může dopravce přijmout vlastní opatření za účelem odstranění vzniklé překážky v přepravě, popřípadě přepravu přerušit a zásilku složit.

Naopak, v případě, že dopravce jednoznačně musel vědět o vadě nakládky, nicméně na tuto neupozornil a přepravu zahájil, odpovídá poměrně za důsledky vzniklé škody, přičemž se nebude moci v takovém případě dovolávat omezení své odpovědnosti (např. mezinárodními úmluvami). Věděl-li navíc dopravce o tom, že nakládka může ohrozit nejen samotnou zásilku, ale i další účastníky provozu, odpovídá v takovém případě za vzniklé škody bez omezení.